„Nemohl jsem přijít, protože jsem náhle onemocněl“ (i když jsem prostě neměl náladu).
Jak uvádí zpravodaj , často si tyto drobné, zdánlivě neškodné nepravdy omlouváme těmi nejlepšími úmysly.
„Ty šaty ti opravdu sluší!“ (i když v nich ve skutečnosti vypadáte tlustě). „Právě jsem odešla!“ (i když jsem ještě doma).
Pixabay
To říkáme, abychom nezranili city druhého, abychom se vyhnuli zbytečnému konfliktu nebo trapasu, abychom v očích druhého vypadali lépe, abychom zachovali jeho pohodlí.
Iluze kontroly nad situací prostřednictvím lží je však nesmírně ošidná a nebezpečná.
Každá, i ta „nejnevinnější“ a nejmenší lež je mikrotrhlinou v základech důvěry, na nichž je postaven každý vztah.
Když pravda dříve či později vyjde najevo (a má nepříjemnou vlastnost vyjít najevo), člověk se cítí podveden a na rozsahu lži v tomto případě často nezáleží.
Samotný fakt, že jsme byli podvedeni, zpochybňuje vše ostatní.
Vyvstávají oprávněné a zničující otázky: „Když lhal o takovém nesmyslu, o čem ještě může lhát?“, „Proč nemohl říct pravdu?“, „Dá se mu teď vůbec věřit?“.
Důvěra stojí na dvou pilířích: předvídatelnosti a upřímnosti.
Lhaní, i když s nejlepšími úmysly, tuto předvídatelnost narušuje, protože vnáší chaos a pochybnosti.
Druhým zásadním problémem je, že lež vyžaduje neustálou podporu a množí se.
Jedna vyřčená nepravda nevyhnutelně strhne řetěz nových falešných vysvětlení a triků, které mají zakrýt tu první.
Vzniká tak spletitá síť klamu, do níž se sami můžete zamotat a nakonec podkopat důvěru, když se celá struktura zhroutí.
Jak říkat pravdu, aniž byste zničili vztah a aniž byste se proměnili v netaktního hrubiána?
Klíč spočívá v taktnosti, úctě a schopnosti soustředit se na své pocity a potřeby, nikoli na hodnocení nebo kritiku druhé osoby.
Místo falešného komplimentu typu „sluší ti to“ zkuste říct: „Opravdu se mi líbí, jak jsi minulý týden vypadala v těch modrých šatech“ (důraz na pozitivní slova), případně na přímou otázku použijte neutrální nebo pozitivní vyjádření o jiných aspektech.
Při odmítání si nevymýšlejte složité historky o nemocech nebo nehodách.
Upřímně řekněte: „Omlouvám se, jsem dnes velmi unavený a chci zůstat doma, musíme to přeložit“ nebo „Mám teď jiné plány, nemohu přijít“.
Pokud vám váš názor může být opravdu nepříjemný, zeptejte se sami sebe: Je opravdu nutné ho vyjádřit?
Pokud ano, použijte „samomluvu“ a buďte konstruktivní: „Je mi nepříjemné to říkat, ale myslím, že jiný styl/barva by mohl ještě lépe zdůraznit vaše silné stránky. Možná bychom se mohli podívat na jiné možnosti?“.
Upřímnost vyžaduje odvahu, diplomacii a praxi, ale je jediným pevným základem skutečné důvěry a respektu v dlouhodobém horizontu.
