Strach z neúspěchu je jako neviditelná psychologická pouta. Šeptá: „Neriskuj“, „Co když to nevyjde?“, „Je lepší nedělat nic, než se znemožnit“.
Ochromuje nás a nutí nás roky setrvávat v komfortní zóně a sledovat, jak nám příležitosti unikají.
Tento strach nám krade sny, ještě než uděláme první krok. Ale co když neúspěch vůbec není nepřítel, ale důležitý, i když přísný učitel?
Pixabay
V první řadě je třeba si uvědomit, že strach z neúspěchu je naprosto normální. Je to prastarý pud sebezáchovy, který varuje před potenciálním ohrožením našeho postavení nebo blahobytu.
Problém nastává, když se tento strach stane diktátorem, který řídí náš život. Abychom uvolnili jeho sevření, musíme změnit svůj postoj k samotnému pojmu selhání.
Přestaňte vnímat neúspěch jako konečné selhání nebo stigma neúspěchu. Místo toho se na něj dívejte jako na *údaj*. Každý „neúspěch“ je neocenitelným experimentem, který ukazuje, co za daných okolností *nefungovalo*.
Thomas Edison sice provedl tisíce neúspěšných pokusů s žárovkou, ale nepovažoval je za neúspěšné. Říkal, že našel tisíce způsobů, jak žárovku *nefungovat*.
To je klíčové: neúspěch není konec cesty, ale její nedílná součást, odrazový můstek k úspěchu. Prozkoumejte to. Co přesně se nepovedlo? Co lze pro příště zlepšit?
Jaké poučení si z toho lze vzít? Tento analytický přístup mění strach ve zvědavost.
Začněte v malém. Neútočte na Everest, pokud se bojíte výšek. Stanovte si malý, téměř bezvýznamný cíl, u kterého je možnost „selhání“ minimální nebo není děsivá. Chcete přednést projev? Nejprve přednes svůj názor v malé, přátelské skupině. Sníte o vlastním podniku?
Začněte s miniprojektem nebo prodejem jedné věci. Každé malé vítězství, každá překonaná mikroobava posiluje sebevědomí a dokazuje vašemu mozku: „Podívejte, zkusil jsem to a svět se nezbořil! Dokázal jsem to!“.
Postupně zvyšujte obtížnost úkolů.
Zásadní je rozvíjet laskavý přístup k sobě samému – soucit se sebou samým. Když se nám nedaří, často se stáváme svými nejhoršími kritiky a nadáváme si tak, jak bychom nikdy nenadávali příteli. Zastavte tuto vnitřní sabotáž.
Mluvte sami se sebou, jako byste byli svým nejlepším přítelem, který prochází těžkým obdobím: „Ano, je to těžké, je to nepříjemné, ale není to konec světa.
Snažili jste se ze všech sil. Co můžeš příště udělat jinak?“. Uvědomte si své pocity, ale nenechte se jimi ovládat.
Strach z neúspěchu má často kořeny v katastrofizaci – v hlavě si malujeme nejhorší možné scénáře výsledku. Upřímně se sami sebe zeptejte: „Co *nejhoršího* by se mohlo stát, kdybych se snažil/a a nedosáhl/a dokonalého výsledku?“.
Obvykle se ukáže, že skutečné důsledky jsou mnohem méně děsivé než naše představy. Co je to nejlepší, co by se mohlo stát, kdybyste to zkusili?
Porovnejte tyto scénáře. Nejčastěji potenciální přínosy akce (i s rizikem neúspěchu) daleko převyšují domnělé ztráty z nečinnosti.
Přestat se okamžitě bát selhání není možné. Je to způsob, jak trénovat nový „sval“ – sval psychické odolnosti. Každý pokus, každá získaná lekce, každá dávka soucitu se sebou samým vás posiluje.
Neúspěch přestane být příšerou pod postelí a stane se jen ukazatelem na vaší mapě růstu. Dejte si svolení být neideální, dejte si svolení učit se praxí.
Tak strach ztratí svou moc a otevře se cesta k odvážnému jednání a skutečnému úspěchu. Vaše sny stojí za riziko.
