Láska není jen bublající moře emocí na začátku cesty, ale také dlouhá plavba někdy klidnými a někdy rozbouřenými vodami rodinného života.
Časem mohou být jasné záblesky vášně utlumeny pod náporem každodenního života: práce, dětí, všedního dne, rutiny, uvádí zpravodaj .
A nyní se zdá, že city ochladly, rozpustily se v proudu věcí. Ale je to tak? A je možné vřelost vrátit?
Hlavní pastí dlouhého vztahu je iluze, že láska by měla být vždy jako v prvních dnech. Život se mění a my také. Skutečná intimita zraje pomaleji, je hlubší než první vzplanutí. Neznamená to, že vášeň navždy vyprchala.
Proměňuje se, ustupuje jinému, neméně cennému – hluboké důvěře, porozumění beze slov, pocitu spolehlivého zadku. Rozpoznat tento vývoj je prvním krokem k udržení lásky při životě.
Klíč k udržení tepla je v maličkostech. Právě ony vytvářejí samotnou „strukturu vztahu“. Když vyhasne poslední jiskra, často za to nemůže nedostatek velkých činů, ale zanedbávání těch malých.
Je to zapomenuté „děkuji“ za uvaření večeře, nedostatek očního kontaktu při rozhovoru, promeškaná příležitost k objetí jen tak pro radost.
Bytí není nepřítelem lásky, nepřítelem je automatismus, kdy se přestáváme *vidět*. Zeptejte se sami sebe: Kdy jste se naposledy skutečně zajímali o myšlenky svého partnera mimo domácnost? Kdy jste se jen mlčky drželi za ruce?
Rituály se stávají spásnými ostrůvky. Ne velkolepá rande jednou za rok, ale malé, ale pravidelné chvíle, které patří jen vám dvěma.
Společný šálek kávy ráno, než se děti probudí, páteční večerní film pod jednou dekou, krátká procházka před spaním.Tyto chvíle jsou jako kyslík pro smysly. Připomínají: nejsme jen rodiče a živitelé, jsme lidé, kteří se mají rádi.
Stejně důležité je pamatovat na osobní prostor. Zdravý vztah není splynutí v jeden celek, ale harmonický tanec dvou nezávislých osobností.
Podpora koníčků toho druhého, pochopení potřeby odpočívat o samotě, setkávání s přáteli – to vše není ohrožením svazku, ale jeho posílením. Každý by měl mít prostor pro „dobíjení energie“. Jen naplněný člověk může druhému dodat teplo.
A hlavně se nebát promluvit. Neukládejte si zášť v naději, že by to váš partner „měl uhodnout“. Sdílejte své starosti, obavy, sny – klidně a bez výčitek.
Naučte se naslouchat, skutečně slyšet, co vám váš milovaný člověk říká, a to i mezi řádky. Upřímný dialog je nejmocnějším nástrojem proti odcizení.
Láska není jen pocit, je to každodenní, někdy obtížná, ale nekonečně důležitá práce dvou srdcí, připravených plout společně po moři života a vyhýbat se útesům nedorozumění.
