Když zjistíte, že váš domácí mazlíček – ať už je to pes, kočka, králík nebo dokonce papoušek – zuřivě žvýká, kouše nebo si olizuje vlastní tělo, až se mu vytvoří rány, majitelé často propadají panice.
Podle zpravodaje je první myšlenka, která většinu lidí napadne, paraziti!
Když však léčba proti blechám, klíšťatům a červům nepomáhá a zvíře se nadále doslova „požírá“, je na čase si uvědomit: příčina je mnohem hlubší a závažnější.
Tento stav se nazývá sebepoškozování nebo sebepoškozování a nejedná se o nemoc, ale o příznak extrémní nepohody, ať už fyzické nebo psychické.
Fyzické příčiny mohou být různé a často jsou velmi bolestivé.
Jedná se o intenzivní svědění, které se zvíře snaží zmírnit trháním kůže. Zdrojem svědění mohou být alergie (potravinové alergie, atopická dermatitida, reakce na bleší sliny i při jediném kousnutí), bakteriální nebo plísňové infekce kůže (pyodermie, malassezie), kožní parazité (sarkoptóza, cheiletielóza), které nejsou vždy viditelné pouhým okem.
Může se jednat o bolest: neurologickou bolest (např. hernie disku), bolest kloubů (artritida), bolest z vnitřních problémů (pankreatitida, cystitida).
Zvíře, které si neuvědomuje zdroj bolesti, se může zakousnout do místa, kde cítí nepohodlí.
Cizí těleso pod kůží (tříska, stéblo trávy) také způsobuje akutní reakci.
Neméně nebezpečné jsou i psychogenní příčiny. Chronický, nesnesitelný stres může přivést zvíře do stavu, kdy si ve snaze uvolnit vnitřní napětí ublíží.Tomu se říká psychogenní alopecie nebo akrální lízavá dermatitida (často u psů).
Spouštěčem stresu může být: dlouhodobá samota, nuda (zejména u pracovních plemen psů nebo inteligentních koček), fobie (z hlasitých zvuků, cestování), konflikty s jinými zvířaty v domě, stěhování, ztráta majitele.
Sebepoškozování se v tomto případě stává nutkavým chováním, jakýmsi „uklidňujícím“ rituálem.
Tento příznak není možné ignorovat, protože trvalé rány se zanítí a stav se zhoršuje.
Je třeba vyhledat neodkladnou veterinární pomoc. Diagnostika může zahrnovat stěry z kůže, krevní testy, ultrazvuk, vyloučení alergenů a samozřejmě posouzení životních podmínek a možných stresorů.
Léčba je vždy komplexní: odstranění příčiny (bolest, svědění, infekce) + korekce chování a prostředí (obohacení prostředí, snížení stresu, někdy i medikace).