Malá velikost, minimální potřeba dlouhých procházek (mnozí jsou úspěšně zvyklí na záchůdek nebo pelíšek), kompaktnost, která vám umožní vzít si zvíře s sebou – čivavy a toy teriéři mají opravdu vlastnosti, které z nich na první pohled dělají ideální společníky do malometrážního městského bytu.
Jak uvádí zpravodaj , toto tvrzení je pravdivé, ale jen do chvíle, než se majitelé dopustí osudové a bohužel velmi časté chyby.
Mnoho lidí zapomíná na základní pravdu: uvnitř tohoto drobného tělíčka se nachází plnohodnotný pes se všemi svými vrozenými instinkty, emocemi, potřebou socializace, výcviku a jasnými pravidly chování, nikoli živá hračka, doplněk nebo „věčné štěně“.
Chyba, která ochromuje psychiku zvířete, znepříjemňuje mu život a činí soužití s ním nesnesitelným – výchova podle principu „syndromu malého psa“.
Podstatou tohoto syndromu je hyperoptimismus a permisivita, vycházející z falešného přesvědčení, že „je malý, má to dovoleno“.
Chňapá vaše malá čivava, vrčí, štěká nebo dokonce kouše hosty, členy rodiny, děti či jiné psy? „Je malý, nebolí to, je to dokonce roztomilé/zábavné/ochranářské vůči majiteli“.
Hlídá pes agresivně svou misku, hračky, lehátko nebo dokonce své oblíbené místo na pohovce? „Je tak majetnický, že je to až legrační.“
Psa neustále nosíte v náručí, což mu brání v samostatné chůzi, zkoumání okolního světa, socializaci s příbuznými (nebo ho naopak pouštíte jen kvůli agresivním výbuchům), proti jeho vůli ho přetahujete, budíte, hladíte, neučíte ho základní ovládací povely („sedni“, „ke mně“, „fuj“, „místo“, „počkej“), dopřáváte mu vrtochy a záchvaty vzteku (např. štěká, aby upoutal pozornost).
Výsledkem takové „výchovy“ je nervózní, hysterický, úzkostný, často agresivní a absolutně nezvladatelný pes, který trpí sám a nutí trpět i ostatní.
Malá velikost neruší vrozené instinkty (včetně teritoriality a hierarchie) a základní potřebu každého psa mít jasnou strukturu a jasná pravidla.
Bez rozumných hranic, důsledného výcviku a výchovy je pes nucen převzít roli vůdce smečky, což je nepřirozené a způsobuje hluboký chronický stres.Ten se projevuje těžkými neurózami (nutkavé olizování ran, nutkavý štěkot při každém šustnutí), iracionálními strachy (strach z ulice, jiných psů, cizích lidí, náhlých zvuků), nemotivovanou agresí (obrana zdrojů, teritoria, pána, přesměrovaná agrese) nebo naprostou apatií a depresí.
Čivavu nebo toy teriéra vychovávejte se stejnou vážností, důsledností a náročností jako velké služební plemeno.
Nezapomeňte psa naučit základním povelům poslušnosti, je to nezbytné pro jeho vlastní bezpečnost a zvládání chování.
Socializujte štěně od útlého věku (po úplném očkování) jemným a pozitivním seznamováním s různými lidmi (dospělými, dětmi), adekvátními psy, hlukem ve městě, cestováním.
Dávejte příležitosti k chůzi na postroji, čichání, novým zážitkům, být „psem“.
Nikdy nepodporujte agresi (ani hravou), záchvaty vzteku nebo náročné štěkání.
Jedině tak se z vašeho malého přítele stane skutečně dokonalý, dobře vychovaný, sebevědomý, psychicky zdravý a šťastný společník pro celý život.
