Představte si to: konverzace, na jejímž začátku nic nebylo, se náhle promění v bouřkový mrak.
Jak uvádí zpravodaj , zdá se, že slova jsou ostřejší než nůž, urážky se vrší jako sněhová koule a zdá se, že není možné najít cestu ven.
Máte pocit, že s nejbližším člověkem mluvíte různými jazyky.
Pixabay
Existuje způsob, jak tento destruktivní proces náhle zastavit a vrátit dialog na mírový kurz, aniž by došlo ke kompromisu v zásadách? Odpověď zní ano a je to jednodušší, než si myslíte.
Nejde o chytrou manipulaci, ale o skutečnou touhu porozumět druhému.
Když emoce vzplanou, člověk zoufale potřebuje jediné: být vyslyšen a pochopen.
Místo abyste se vrhli do protiútoku nebo se vymlouvali, zkuste říci větu: „Rozumím správně tomu, co cítíte/myslíte…“ a stručně parafrázujte jeho hlavní myšlenku nebo emoci.
Např: „Rozumím správně tomu, že jsi velmi rozrušený, protože jsem zapomněl na naše plány a ty máš pocit, že pro mě nic neznamenají?“.
Tento jednoduchý krok – ozvěna jeho pocitů a myšlenek – působí jako kouzelný spínač pro žár vášně.
Proč? Protože projevujete skutečnou snahu vyslechnout jeho názor, místo abyste jen čekali na pauzu a mluvili sami za sebe.
Uznáváte význam jeho zkušeností, i když nesdílíte jeho názor.
Tím se výrazně sníží obranná reakce – dotyčný už nemusí křičet, aby ho někdo oslovil: jeho hněv nebo zášť se zbaví energie.
Nejčastěji odpoví: „Ano, to je pravda!“ nebo objasní svůj postoj, ale bez agrese.
To je klíčový moment: otevírá dveře ke konstruktivní diskusi o samotném problému, nikoli k vzájemným tvrzením a obviňováním.
Samozřejmě to vyžaduje praxi a skutečnou touhu porozumět, a to i tehdy, když vás samotné něco bolí nebo vám je nepříjemné.
Budete muset zpomalit svou první emoční reakci a zapnout empatii.
Ale věřte mi, že tato věta je mocným deeskalačním nástrojem, který se osvědčil v celé řadě situací, od domácích hádek až po napjatá jednání na pracovišti.
Vyzkoušejte ji, až budete mít příště pocit, že konverzace uvízla na mrtvém bodě.
Výsledek vás skutečně překvapí a možná změní váš vztah k lepšímu.
