Zahrádkáři znají hořké zklamání z vykopávání cibulí velikosti vlašských ořechů.
Tradiční dusíkatá hnojiva přinášejí bohatou zeleň, ale ne slibované rekordní hlavy, píše dopisovatel .
Kořenový systém je slabý, výživa není plně asimilována a potenciál odrůdy zůstává neodhalen. Standardní schémata často neřeší tento klíčový problém podzemního růstu.
Hnojení kvasinkami funguje jako silný biologický katalyzátor půdních procesů. Obyčejné pekařské droždí, 100 gramů na kbelík teplé vody s 50 gramy cukru, spustí aktivní kvašení.
Roztok se udržuje 2-3 hodiny v teple, dokud se neobjeví pěna. Při aplikaci pod kořeny stimulují kvasinky množení půdních bakterií.
Tyto mikroorganismy přeměňují organickou hmotu na snadno stravitelné formy dusíku a fosforu, které jsou rozhodující pro přírůstek hmotnosti cibulí. Zvyšuje se uvolňování oxidu uhličitého, který je nezbytný pro fotosyntézu.
Klíčovým účinkem je intenzivní rozvoj kořenového systému. Silné kořeny účinněji přijímají vláhu a živiny z půdy. To přímo ovlivňuje velikost a hustotu cibule a urychluje její zrání.
Hnojivo se aplikuje výhradně do teplé půdy, při teplotě alespoň +15 °C, jinak se nedostaví žádný účinek. Pracovní roztok se ředí v poměru 1:5 čistou vodou. Spotřeba je přibližně 10 litrů na 1 m2 záhonu.
První krmení se provádí 2 týdny po masových výhonech, druhé na začátku tvorby cibulí. Třetí je možné pouze u pozdních odrůd, nejméně měsíc před sklizní.
Chyba – zneužití frekvence nebo koncentrace. Více než tři hnojení za sezónu jsou neúčinná a mohou narušit půdní rovnováhu. Kvasnice nenahrazují organická ani minerální hnojiva, ale pouze napomáhají jejich vstřebávání.
Povinně je třeba aplikovat dřevěný popel 3-4 dny po zálivce kvasnicemi, aby se doplnil draslík a vápník aktivně spotřebovaný mikroorganismy.
Kvasnice jsou ekonomickým katalyzátorem, nikoliv všelékem, vyžadujícím kompetentní agrotechnické zázemí. Používejte pouze čerstvě připravený roztok, neskladujte zbytky.
Zbývá počkat na stabilní teplo a vyzkoušet mechanismus na jejich lůžkách.
