Keře jsou pokryty téměř zralými, šťavnatými paprikami a do sklizně zbývá jen několik dní.
A pak – praskliny, hluboké a ošklivé, které zkazí celou úrodu i náladu, informuje zpravodaj .
Zklamání zahradníka je pochopitelné, protože bylo vynaloženo mnoho úsilí. Standardní rady „zalévejte rovnoměrně“ často nefungují, problém je hlubší než povrchní doporučení a vyžaduje pochopení fyziologie rostliny v uzavřeném prostoru skleníku.
Hlavním viníkem jsou náhlé změny vlhkosti vzduchu a půdy. Za horkého slunečného dne se skleník změní na pařeniště a vlhkost se aktivně odpařuje z listů a půdy.
Pokud pak následuje vydatná zálivka nebo prudké ochlazení se zvýšením vzdušné vlhkosti, kořeny začnou intenzivně dodávat vodu.
Slupka plodu, která je již zformovaná a méně pružná, nedokáže držet krok s rychle rostoucí dužninou.
Výsledkem je roztržení tkáně, charakteristické podélné nebo soustředné trhliny, často u stopky.
Nepravidelnost zavlažování, zejména přechod od sucha k nadbytku vláhy, vytváří pro plody maximální stresové podmínky.
K problému významně přispívají noční a denní výkyvy teplot uvnitř skleníku. Ve dne, pod spalujícím sluncem, je teplota mimo stupnici a procesy růstu a pohybu mízy jsou velmi aktivní.
V noci, zejména při otevřeném okně pro větrání, může teplota výrazně klesnout. Prudké ochlazení zpomaluje metabolismus rostliny, buněčné stěny se stávají méně pružnými.
Po obnovení ranního tepla a zalévání se tlak uvnitř plodů prudce zvýší a ochlazená pletiva nemají čas se přizpůsobit, což vyvolává praskání právě v ranních hodinách. Nedostatek účinného zastínění v době největšího horka teplotní stres ještě zhoršuje.
Nesprávná technika zalévání, zejména studenou vodou přímo ze studny nebo vrtu, šokuje kořenový systém.
Studená voda je kořeny špatně absorbována a navzdory vlhké půdě vytváří dočasný deficit vlhkosti v listech.
Následné zahřátí půdy a kořenů způsobuje, že rostlina tuto studenou vodu naléhavě nasává, což má za následek příliš rychlý a nerovnoměrný přísun vláhy do plodů.
Zalévání studenou vodou pod kořeny v horkém dni vytváří nejpříznivější podmínky pro praskání, protože kombinuje teplotní šok s náhlou změnou vodní bilance v rostlině. Častou chybou je zanedbání ohřevu vody v nádržích.
Určitou roli hraje i odrůdová predispozice.
Silnostěnné, velkoplodé odrůdy a hybridy, zejména ty s jemnou nebo lesklou slupkou, jsou v nestabilních podmínkách mnohem náchylnější k praskání než maloplodé nebo tenkostěnné formy či odrůdy s hustým, kožovitým povrchem plodů.
Ani ty nejodolnější odrůdy však nepřežijí extrémní výkyvy vlhkosti a teploty. Genetika je rizikovým faktorem, ale ne rozhodujícím; klíčové jsou agronomie a mikroklima.
Výběr správné odrůdy minimalizuje, ale neodstraňuje problém při narušených podmínkách pěstování. Před dalším zaléváním teplou vodou se ujistěte, že vrchní vrstva půdy je 2-3 cm suchá.
