Jak včas rozpoznat profesní vyhoření.
Představte si projektového manažera, který ještě před měsícem skvěle vedl plánovací schůzky, ale nyní má potíže s formulací myšlenek, je podrážděný na kolegy a každé ráno zapíná kameru s pocitem těžké kocoviny, uvádí zpravodaj .
Nejde jen o špatné období – tělo i psychika volají o pomoc, ale standardní rady typu „odpočiňte si o víkendu“ nebo „užívejte vitamíny“ problém jen maskují a umožňují mu zakořenit. Ignorování prvních varovných příznaků zaručeně vede k hlubší krizi, kdy zotavení bude trvat měsíce.
Pixabay
První příznaky jsou často maskovány banální únavou nebo dočasným stresem. Klíčovým markerem je přetrvávající změna kognitivních funkcí: „Mlha v hlavě“, potíže se soustředěním i na známé úkoly, nezvyklé chyby.
Souběžně se zvyšuje emoční vyčerpání – pocit prázdnoty po spánku, cynismus nebo lhostejnost k výsledkům práce, která dříve inspirovala.
K fyzickým signálům patří přetrvávající letargie, poruchy spánku (navzdory únavě) a zvýšená frekvence nachlazení. Tělo přechází do úsporného režimu.
Existuje však jeden ukazatel, který málokdy klame – změny v kvalitě spánku a pocitu odpočinku. Právě hloubka zotavení je narušena časným vyhořením. I po 8-9 hodinách strávených v posteli přetrvává pocit rozlámanosti jako po bezesné noci.
To je zásadní rozdíl oproti přepracovanosti, kde plnohodnotný spánek skutečně přináší úlevu. Pokud se stav „spánkové deprivace“ stane trvalým pozadím, a to i přes dodržování spánkové hygieny, je třeba se mít na pozoru.
Je to signál systémového selhání adaptačních zdrojů organismu.
Typickou chybou je přičítat tyto příznaky vnějším okolnostem: „projekt je obtížný“, „šéf tlačí“, „sezóna je taková“. Nebezpečí spočívá v tom, že v počáteční fázi si člověk stále udržuje schopnost pracovat „silou vůle“ a odkládá vyhledání pomoci.
V této fázi jsou však již zdroje těla vyčerpány a psychika se dostala do režimu chronické úzkosti nebo apatie.
Fyziologické změny – zvýšená hladina kortizolu, snížená hladina serotoninu – se stávají trvalými. Prokrastinace umožňuje, aby se tyto procesy prosadily.
Dalším krokem je objektivně zhodnotit svůj stav za poslední 3-4 týdny a obejít racionalizace.
