V běžném rozhovoru je obtížné rozpoznat skrytý nátlak.
Manipulátor své záměry neohlašuje, jedná skrytě. Výsledkem je pocit viny, povinnosti nebo pochybnosti, jejichž zdroj je nejasný, uvádí zpravodaj .
Standardní rada „naslouchejte své intuici“ nebo „analyzujte svá slova“ často nefunguje; skutečný signál se skrývá v melodii řeči, která uniká racionálnímu chápání. Lze ji zachytit, pokud známe klíčové intonační vzorce.
Pixabay
První frázový marker je táhlé „No…“ na začátku věty s poklesem tónu na poslední slabice. Tato intonace imituje hluboce zakořeněné pochybnosti a vytváří falešný dojem objektivity.
Účelem je přimět adresáta k pochybnostem o jeho postoji ještě před argumentací. Často předchází kritice nebo nesouhlasu a připravuje půdu pro následný úder. Je nebezpečné tento zvukový signál ignorovat.
Druhou nebezpečnou intonací je uměle nasládlé „Děkuji!“ s prudkým zvýšením tónu na konci a důrazem na první slabice. Nejedná se o vděčnost, ale o nástroj k posílení pocitu povinnosti.
Manipulátor zdůrazňuje, že poskytnutá laskavost nebo ústupek jsou významné a nyní vyžadují reciproční krok. Zní to nepřirozeně hlasitě nebo nabubřele.
Pozná se podle kontrastu s běžným způsobem řeči mluvčího a nedostatku vřelosti v hlase.
Třetí frází je „Vidíte?“ s klesající intonací na „vidíte“ a mírnou aspirací. Vyslovuje se poté, co se adresát dopustil sebemenší chyby nebo souhlasil s nepodstatnou věcí.
Intonace mění soukromý souhlas nebo drobné uklouznutí v důkaz manipulátorovy naprosté správnosti. Zní jako blahosklonné napomenutí, které fixuje pomyslnou porážku partnera rozhovoru.
Určeno k zablokování dalších námitek.
Čtvrtým signálem je „Jen…“ na začátku věty, vyslovované záměrně pomalu, s protahováním samohlásek a snižováním hlasitosti. Intonace vytváří falešný pocit jednoduchosti a samozřejmosti následující věty nebo požadavku.
Maskuje složitost, nepříjemnost nebo vtíravost myšlenky. Účelem je snížit kritickou ostražitost, představit akci jako elementární a nevyžadující přemýšlení.
Často doprovázeno očním kontaktem a mírným záklonem hlavy.
Pátým indikátorem je „No a?“ s ostrým stoupavým tónem na „a“, krátké a úsečné. Používá se po výpovědi partnera rozhovoru, aby znehodnotil jeho postoj nebo emoce bez argumentů.
Intonace vyjadřuje pohrdání a netrpělivost, nutí k odůvodnění nebo objasnění toho, co bylo řečeno. Vytváří nátlak a vyvolává pocit, že to, co jste řekli, je nepodstatné nebo hloupé.
Často se používá, když manipulátor nemá nic podstatného na srdci.
Zapamatováním si těchto intonačních vzorců můžete přerušit automatickou reakci na skrytý nátlak. Klíčem je naslouchat nejen slovům, ale také hudbě řeči.
Až příště uslyšíte nepřirozené protahování samohlásek, falešnou sladkost nebo ostrý stoupavý tón, zastavte se.
