Podle údajů Americké psychologické asociace z roku 2024 trpí úzkostí každý třetí dospělý člověk.
Podle zpravodaje nejde jen o dočasnou obavu, ale o komplexní reakci organismu na vnímanou hrozbu.
Studie v časopise Nature Neuroscience (2023) odhalil, že chronická úzkost mění nervové dráhy amygdaly. Tato oblast mozku se stává přecitlivělou a spouští reakce typu „udeř, nebo uteč“, aniž by hrozilo skutečné nebezpečí.
Pixabay
Klíčovým spouštěčem jsou kognitivní zkreslení, například katastrofizace. Dr. Emily Smith z Yaleovy univerzity vysvětluje, že mozek nesprávně interpretuje neutrální situace jako ohrožující.
Fyzické příznaky – bušení srdce nebo pocení – jsou důsledkem uvolňování kortizolu. Klinika Mayo zdůrazňuje, že tyto signály jsou určeny k mobilizaci zdrojů, ale při poplachu působí marně.
Začarovaný kruh vzniká, když strach z příznaků zvyšuje samotnou úzkost. Metaanalýza v Psychological Bulletin (2024) ukázal, že takové vyhýbání se tvoří podmíněné reflexy.
Dlouhodobé působení kortizolu poškozuje hipokampus, který je zodpovědný za paměť. Profesor James Gross ze Stanfordu varuje před rizikem zhoršení kognitivních funkcí.
Dýchání 4-7-8 (4 nádechy, 7 výdechů, 8 výdechů) aktivuje parasympatický nervový systém. Studie Frontiers in Psychology (2023) potvrdil 20% snížení srdeční frekvence během 3 minut.
Kognitivní restrukturalizace učí, jak nahradit iracionální myšlenky. Terapeuti APA doporučují techniku „Důkazy pro/proti“ k analýze reálných rizik.
Progresivní svalová relaxace podle Jacobsona uvolňuje fyzické napětí. Systematický přehled v JAMA Psychiatry (2024) zaznamenal jeho účinnost u GTR.
Pravidelná meditace všímavosti zvyšuje tloušťku prefrontální kůry. Neurovědec Sarah Lazar to dokázala pomocí snímků magnetické rezonance subjektů.
Sociální opora snižuje hladinu kortizolu o 30 %, jak uvádí např. Carnegie Mellon University. Stačí i desetiminutový důvěrný rozhovor.
Začlenění těchto technik do rutiny vytváří neuroplasticitu. Dr. Daniel Siegel tvrdí, že 6 týdnů cvičení mění vzorce reakcí mozku.
