Mnoho lidí cítí velké nepohodlí a vinu, když musí odmítnout nějakou žádost, i když je nepohodlná nebo zatěžující.
Tento pocit může být ochromující a může vás donutit souhlasit proti své vůli, uvádí .
Kořeny tohoto problému často sahají až do dětství, kdy jsme se učili být pohodlní, poslušní a upřednostňovat potřeby druhých před svými. Naučené postoje, že odmítnutí je sobecké nebo hrubé, se stávají hluboce zakořeněným přesvědčením.
Pixabay
Strach z toho, že si zničíte vztah nebo budete vypadat nevlídně, je silnou vnitřní překážkou pro stanovení hranic. Přeceňujeme negativní reakci druhé osoby a podceňujeme svou schopnost ji zvládnout.
Na fyziologické úrovni může odmítnutí vyvolat stresovou reakci podobnou úzkosti, protože mozek vnímá možný konflikt jako hrozbu. Tělo reaguje uvolňováním stresových hormonů, což zvyšuje pocit nepohody.
Neustálá vstřícnost vede k hromadění únavy, podráždění a emočnímu vyhoření. Přidělování zdrojů (času, energie) potřebám druhých lidí na úkor vlastních vyčerpává tělesné rezervy.
Je důležité si uvědomit, že vaše potřeby, čas a energie mají stejnou hodnotu jako potřeby druhých. Stanovení hranic není sobectví, ale základní projev sebeúcty a péče o sebe sama.
Cvičte se ve vědomém vyjadřování odmítnutí, začínejte v malých, bezpečných situacích. Jasná a zdvořilá odpověď typu „Děkuji, že na mě myslíš, ale tentokrát nemohu přijít“ je účinná a nevyžaduje žádné výmluvy.
Použijte „sebevyjádření“, abyste odmítnutí zmírnili a zaměřili se na své pocity nebo schopnosti: „Vážím si vaší nabídky, ale cítím, že jí teď nebudu schopen věnovat pozornost, kterou si zaslouží.“ Pokud se vám to nelíbí, můžete se rozhodnout, že odmítnete. Tím snížíte pravděpodobnost, že odmítnutí bude vnímáno jako osobní útok.
Nezapomeňte, že je vaší odpovědností sdělit své rozhodnutí jasně a zdvořile a reakce partnera rozhovoru je v jeho kompetenci. Nemůžete a nemusíte kontrolovat pocity druhých lidí.
Dejte si svolení k tomu, abyste se po odmítnutí cítili nepříjemně – je to normální reakce na změnu navyklého vzorce chování. Časem a praxí se intenzita těchto pocitů sníží.
Pravidelný nácvik stanovování hranic posiluje sebeúctu a snižuje chronický stres. Začínáte se cítit celistvější a máte svůj život pod kontrolou.
Naučit se říkat „ne“ bez pocitu viny je cestou k vyrovnanějšímu, uvědomělejšímu a naplněnějšímu životu, v němž se vaše zdroje soustředí na věci, na kterých vám skutečně záleží. Je to investice do vaší dlouhodobé psychické pohody.
Přečtěte si také
- Co dělat, když vám pocit viny překáží v životě: kroky k emoční svobodě
- 5 způsobů, jak změnit své myšlení: Začněte s nimi a váš život se začne měnit hned teď.
